Téma k večeři: Aby dnešek nebyl zbytečný

Když jsou děti malé tak nedají rodičům vydechnout od otázky „Proč?“. Jak stárnou začnou jim znalosti světa dostačovat k běžnému životu a otázku kladou méně a méně často. Nakonec se velká část z nich zabetonuje na pozicích ve kterých vydrží zbytek života. Jakákoliv novota je pak ohrožuje a apriori jí nevěří. Rádi trestají chyby a odchylky od průměru. Svět je pro ně smrtelně vážná věc.

Existují ale lidé, kteří se ptát nepřestanou. Jak fungují věci okolo mě? Je moje vnímání světa v souladu s realitou? Na základě jakých pohnutek jednají lidé okolo mě? Nedá se na svět nahlížet z jiných úhlů? Změny vítají, chyb se nebojí – jsou přece nezbytnou součástí cesty k poznání. Svět je pro ně jedno velké hřiště plné zábavy. Tolerují různost.

Nevím jak vy, já mám raději tu druhou kategorii. A doufám, že do ní patřím 😉

A chtěl bych, aby do ní patřily i moje děti (aktuálně 10, 7, a 4 roky). Jenže jak to zařídit? Genetické kostky už byly vrženy, takže mi nezbývá doufat že jde o věc výchovy.

Dinner table question

Před lety jsem narazil na tento koncept, pocházející pravděpodobně z anglosaských zemí. Tam bývala večeře hlavním jídlem dne u kterého se sejde celá rodina. Pokud tedy rodina provozuje tuto metodu, zvolí si dohromady téma (třeba se členové střídají ve vymýšlení) a na ně diskutují. Obtížnost se volí podle věku stolujících. Pro děti to mohou být jednoduché otázky, třeba „Jakou hračku by sis vzal na pustý ostrov?“. Dospělí se klidně mohou bavit o politice nebo vědě.

Na internetu se dají sehnat různé seznamy otázek, ty mě ale příliš neuspokojily. Mrkněte třeba sem. Nejsem si například jistý praktickou užitečností otázky „Chtěl by ses raději potápět nebo skákat na padáku?“ Jistě, pokud se s dětmi nejste zvyklí bavit, tak může posloužit svému účelu. Ale k běžné komunikaci u nás dochází i bez těchto berliček.

A tak jsem začal vymýšlet vlastní otázky…

Bed time question

Diskuze u večeře u nás nezabrala, protože děti bryndají i když soustředěně jí. Ve chvíli kdy se začnou zamýšlet a nedej bože smát, tak lítá jídlo a pití na všechny strany. Tudy tedy cesta nevedla.

Proto jsem začal otázku pokládat těsně před spaním když už jsou děti v posteli. Během krátké doby se z toho stal rituál, který vyžadují. A v tu chvíli jsem začal přemýšlet o tom, jestli by se tyhle moje otázky nemohly hodit i někomu jinému.

Proto jsem experimentálně vytvořil účet na Twitteru a stránku na Facebooku na kterých denně přistane sada otázek na zajímavé téma, které můžete použít u vás. Kdyby se sešel dostatečný zájem, mohl bych třeba otázky více rozpracovávat – připojovat odkazy na videa, fotky, psát odpovědi.

Zatím pracuji s třemi kategoriemi otázek.

Jak funguje …?

Stačí se dívat na svět okolo sebe. Ptát se na podstatu věcí v domácnosti, škole, okolí. Jak funguje myčka? Odkud se bere voda v našem kohoutku? Proč má myš dlouhý ocásek?

Všímat si různých jevů a ptát se po jejich příčinách. Například u následující fotky: Proč na kusu cesty zůstala jinovatka? Zůstane tam celý den? Které barvy zahřívá slunce víc?

Stín

Postřehl jsem, že jako vedlejší efekt generují otázky další otázky. Jednak takové, které jdou více do hloubky. Například: Proč se jablko leskne když ho vyleštím o tričko? Protože jablko na svém povrchu vylučuje vosk jako ochranu před mikroby a vysycháním. Jak jablko vosk vyrábí? Skládá ho z asi 50 různých látek. Jaké je chemické složení vosku? Atd. Říkám si, že pokud dítě postřehne tenhle efekt, začne očekávat že i u jiných konceptů „jde jít hlouběji“.

Druhý typ generovaných otázek jsou souvislosti. Jak daná věc zapadá do dalších? Jaké s nimi má vztahy? Například: Vosk vyrábějí i včely. K jakému účelu? Lesknou se jablka v obchodě protože je vyleštili? Atd. A zase. Účelem je pochopení, že věci nestojí samy o sobě, ale jsou součástí vztahů našeho světa. Nesouvisí tato schopnost s kritickým myšlením? Pokud disponuji širokou sítí vztahů mezi věcmi, pak mě těžko někdo ošálí informací která je s některými z těchto vazeb v rozporu.

Vciť se do jiné osoby

Lidé jsou na sebe dost často zbytečně zlí protože nedokáží dešifrovat pohnutky druhých. Jako jsem to popsal v zamyšlení V hlavách. Nebylo by fajn před tím než na někoho vystartuju se zhluboka nadechnout a představit si proč jedná jak jedná? Myslím, že tohle není snadné se naučit a ve zkutečnosti je to jedna z nejpokročilejších funkcí mozku. Simulace přemýšlení jiné osoby.

Těchto otázek jsem zatím vymyslel jen několik, ale chci se na ně v budoucnu zaměřit. Například: Baví člověka který nám v továrně skládal naši myčku jeho práce? Co by si o nás, které vychovávali a opečovávali rodiče 20 let, myslela rybička která svoje rodiče nikdy ani neviděla? Jak se cítí městský policista který má dát pokutu za parkování starostovi který je zároveň jeho šéf?

Myšlenkový experiment

Tady spíše jen kopíruji co jsem kde zaslechl. Vymyslet myšlenkový experiment je fakt těžké. Například: Přijde X (zvíře, mimozemšťan, …) do restaurace. Co si objedná? Nebo: Vymysli zvíře, které je kombinací dvou existujících.

Dcera vymyslela morče + slon:

Morčoslon

V myšlenkových experimentech si libovali giganti jako Albert Einstein nebo Richard Feynman takže asi mají něco do sebe. Ony totiž všechny jejich objevy byly založeny na tom, že si položili správnou otázku.

Reakce dětí

Jak už jsem psal, děti začaly otázky po pár dnech vyžadovat. Nezřídka se nám podaří vymyslet otázky u kterých se hodně nasmějeme. Ukázky:

Proč má myš dlouhý ocásek? Aby neomdlela.

Vymysli zvíře které je kombinací dvou jiných. Prase pruhované jako zebra. Morče s chobotem. Krokodýl s vemenem.

Přijde panda do restaurace. Co si dá?

Připravte se na to, že budete občas muset říct „nevím“ a dostudovat co je potřeba. Velmi často také doplňuji diskusi i obrázky nebo Youtube videi. Například se bavíme o tom jak had polkne svoji kořist. No a na Youtube se dá v sekundě snadno dohledat spousta fascinujících videí.

Co dál?

Mám dva cíle. První je, že je potřeba vydržet a otázky neustále vymýšlet, klást je dětem i sobě a být ochoten o nich diskutovat. Druhý je těžší – dobrat se stavu, kdy otázky začnou vymýšlet děti a najdou v tom radost. První je v mých silách, ve druhý zatím jen doufám.

Co vám budu povídat, zkuste a uvidíte. Otázky máte zadara a bez přemýšlení naservírovány na stříbrném podnose. Zabere to jen pár minut a možná se něco zajímavého o světě a vašem pohledu na něj dozvíte i vy sami 😀

Pokud se vám osvědčí, budu rád když mi dáte jakoukoliv zpětnou vazbu. Případně pomůžete jejich šíření - sdílejte, lajkujte, šiřte lidovou slovesností 😁

Tags:  česky  úvaha