Hello Ruby: Dobrodružné programování

Na tuto knihu jsem narazil na skvělém Twitter účtu Programujeme hrou. Zaujala mě, protože už delší dobu přemýšlím, jak zasvětit svou dceru (5 a půl roku) do tajů programování. Tak jsem ji na zkoušku objednal.

Co moje paměť sahá, všechny mé programátorské výtvory byly … takové … jakože … technické. Strohé, hranaté, nebarevné, divné. Někdy to šlo tak daleko, že jsem nebyl schopen vysvětlit k čemu je to dobré ani ostatním programátorům. Natož manželce. Nebo teď pětileté dceři 😀

Oproti tomu knížka od Lindy Liukas je plná barviček, oblých tvarů, pocitů a zvířátek. Což, jak se zdá, na děti (a holčičky speciálně) zabírá. Slyším vás jak namítáte, že v Bashi se dají jednoduchými příkazy barvičky i mluvící zvířátka vykouzlit taky. Ale věřte, že to není totéž…

První část

V první části se Ruby vydává na výpravu imaginárním světem. Cílem je sesbírat drahokamy rozmístěné jejím otcem, který jí rád vyrábí rébusy a hádanky. Cestou potkává tučnáky, sněžného leoparda, Djanga, lišky a roboty. Po chvíli čtení vám dojde, že jde o narážky na populární technologie.

Dceru nejvíc pobavila kapitola o tučnácích. Chechtala se jak blázen jejich divné řeči: grep, chmod, awk, bash, pwd. Že prý jsou to pošuci. Kdyby chudák tušila, že doma nemáme žádný počítač s Windows…

Každá kapitola formou příběhu zpracovává nějaký klíčový koncept:

• Je potřeba nejdřív plánovat.
• S počítačem mluví speciálním jazykem.
• Je nutné formulovat přesně.
• Každý problém se skládá z menších.
• Některé věci se dají zkonstruovat opakováním jednoduchého postupu.
• Je potřeba rozdělit práci a určit pořadí.
• Je fajn sdílet výsledky s ostatními.
• Chyby jsou přirozenou součástí procesu tvorby.

Doporučuji si příběhy přečíst v předstihu před čtením dítěti. Budete vědět na co se zaměřit a na co položit doplňující otázku - jako test jestli dítě stíhá sledovat a chápe.

Druhá část

Zbytek knihy zabírají cvičení. K nim se dost často dá stáhnout a vytisknout nějaký doplňující materiál. Myslím, že jde kombinovat čtená kapitola z první části se cvičením. My jsme ale přečetli celou první část a pak teprve prošli cvičení.

Ke cvičením není potřeba počítač a zhusta ani nic tisknout. Vizuální forma příkladů jednoznačně ukazuje na Scratch, který je aktuálně velmi populární. V podobném stylu se programuje i robot Edison.

Největší úspěch mělo cvičení, ve kterém bylo potřeba napsat program pro tančícího robota. Něco jako: tleskni, tleskni, dřepni, vyskoč, otoč se. Dnes jsem slíbil, že pokud zítra dá dohromady vlastní tanec ve formě kterou budu schopen přečíst, tak jej zatančím. Držte mi palce!

Nebo cvičení, ve kterém se měla najít chyba programu. Třeba program pro koupání: pusť vodu, vlez si do vany, okoupej se, vylez ven, osuš se, hotovo.

Nejvíc jsme se nasmáli u hry na hloupého robota (mě), který vyžaduje přesné pokyny. Pokud obsluha dává neurčité pokyny, chová se nejhorším možným způsobem. Diletantsky.

Závěr

Tato kniha je moje první svého druhu, takže ji hodnotím jako nejlepší, jakou jsem kdy četl 😀 Její čtení jsme si s dcerou každopádně užili. Za těch 300Kč opravdu stojí.

Taky musím vyseknout poklonu autorce. Nedokázal bych problematiku podat takovýmto jednoduchým způsobem. V žádné části jsem navíc neměl pocit, že by se v rámci zjednodušení dopouštěla nepřesností.