Setkání v parku

(napsáno jako příspěvek na oslavu 80. narozenin Zdeňka Svěráka na idnes.cz, ale nevybrali mě)

Nejsem mistrem dobrých prvních dojmů a ani rychlá reakce na nepředvídané události nepatří mezi mé kladné vlastnosti. Toho dne jsem ale klesnul na úplné dno, což mi může bohužel dosvědčit Zdeněk Svěrák. Člověk, kterého mám v obrovské úctě a obdivu.

Začalo to nenápadně. Šel jsem na oběd do restaurace Haribol, která sídlí na okraji brněnského parku Lužánky. Měli zavřeno a tak jsem si koupit kebab v nedalekém okýnku rychlého občerstvení. Poté jsem se vydal do Lužánek, kde jsem měl v plánu korzovat a pojídat zakoupený kebab. Jen jsem vstoupil do parku, periferně jsem zaznamenal známou tvář. Zaostřil jsem a opravdu, Zdeněk Svěrák také korzuje po parku! Ve vteřině mi hlavou proletělo tisíc myšlenek.

Je to opravdu on? Je! Fakt! Mám ho pozdravit? Nebo chce mít chvíli klidu a všichni jej zdraví a chtějí autogram? Ve Vratných lahvích si stýskal, že jej žáci nezdraví! Pozdravím!

V tu chvíli jsem si uvědomil, že mám plná ústa kebabu, z koutku mi visí cibule a rty mám od dresingu. Sakra! Proč ho potkávám v takové situaci? “Uhm ehm mlask. Dobrý den!” Pan Svěrák se usmívá a opětuje pozdrav. Tím to mohlo skončit a měl bych hezkou historku.

Bohužel se pan Svěrák nedal tak lehce odbýt a položil zákeřnou otázku: “Můžu se vás na něco zeptat? Jste místní?” Je to cimrmanista, musím odpovědět humorně! “Snažím se!” To jako fakt? To má být vtipné? Trapáku!

Pan Svěrák bohužel nevyužil i poslední možnost couvnout a pokračoval. “Tohle je Lužánecký park, že? Mám takový pocit, není v Brně i Pisárecký park?” Chvíli mi otázka šrotuje v hlavě a směle odpovídám: “Ne, v Pisárkách park není! Tam je jen sjezd z dálnice.” Pan Svěrák děkuje a odchází.

Jen jsem udělal několik kroků tak jsem si uvědomil co jsem právě spáchal. Dostanu jednou za život příležitost mluvit s takovou hvězdou první velikosti a já jí lžu, nebo ji minimálně matu! Bohužel jsem nenašel dost akceschopnosti abych se včas vrátil a uvedl věci na pravou míru. Což mě od té doby mrzí - už asi 2 roky.

Takže využívám této příležitosti: Pane Svěráku, Pisárecký park existuje! Je v něm muzeum pravěku Anthropos. Je to to muzeum kam se s dětmi několikrát ročně zajdu podívat na mamuta z kokosových vláken. A na lebky pralidí. A je tam park s hřištěm. A vede přes něj cyklostezka po které jezdím do práce. Omlouvám se za dezinformaci!

Přeji Vše nejlepší k jubileu a mnoho tvůrčích sil do budoucna!

Tags:  česky  personal 
Last blog articles:
Leaving LinkedIn
LinkedIn: Odcházení
git gui: Add pull and stash commands
Bosch Silence Plus + code E24
Using LXC virtualization for testing server installation

Tags:
Java Ubuntu Gradle česky personal Software-architecture DIY children React Eclipse DisplayLink AI Spring JavaScript AspectJ neuron SSH LXC JavaFX Immutables Gnome3 GIT FatJar Edison technologies science procrastination pokusy lambda kvas ellipsis destilace chemie alkohol VisualVM Upstart Tomcat Selenium REST PrimeFaces Log4j Jooq Jackson JSF Debug DI CSS

Last tweets: